.

goodbye. {gintoki sakata; toushiro hijikata} | short oneshot

19. june 2016 at 13:14 | karolina
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

title; název | goodbye.
translate; překlad | sbohem.
fandom; fandom | anime; gintama
pairing; pár | ginhiji; gintoki sakata & toushiro hijikata
genres; žánry | sad love story
type; typ | short oneshot [krátká jednorázovka]
word count; počet slov | 1362



Procházel se rozsáhlou zahradou, tvořenou převažně vysokými, čerstvě rozkvetlými, sakurami, jejíž bledě růžové květy, mírným větrem, poletovaly a ladně klesaly k hlíněné zemi. I přesto, že cítil tenké sluneční paprsky, prodírající se skrze hustými korunami, jak slabě zahřívaly jeho záda, projela jím mírná chladnost, která ho pomali zaplňovala. Byl jarní den, ale připadalo mu, jakoby okolí zastihla čerstvě bílá pokrývka, kterou se těžce prohraboval svými vysokými koženými botami. Jeho kamenný bezbarvý výraz, jenž často nosíval na své tváři, náhle působil, jakoby mu k ní přirostl.

Prsty lehce přejížděl po své dřevěné kataně, která mu visela u boku, opřená o tenkou bílou látku, u něj, typického oděvu a stříbrné zakudrcené vlasy mu zlehka nadskakovaly při každém těžkém kroku, jenž vytvořil. Zůstal stát, když svýma prázdnýma očima zahlédl osobu, stojící u jednoho z kmenů růžového díla přírody, hledící do neznámé dáli, zády k němu otočená. Vykročil z místa, v úmyslu pokračovat ve své cestě a plánu kolem oné osoby neprodleně projít. Zastavil ho však hluboký, ale příjemný mužský hlas, který lehce vyplynul z úst postavy oním směrem.

,,Chceš kolem mě projít, proč?" otázka, jež mladík položil, stříbrovlasého nepřekvapila.

,,Věděl jsem, že mě zastavíš." vysvětlil na oplátku a složil ruce na hrudi.

,,Proč jsi si tím tak jistý," zajímalo, stále otočeného, muže.

,,Právě jsi to udělal." uchechtl se slabě a zrak upřel na květy porosenou zem. Nastalo ticho, které po chvíli stříbrovlasý přerušil.

,,Cítí mě, vidí mě a slyší mě jen ti, kteří neměli příležitost si něco vyjasnit či se stále nesmířili s okolnostmi, co se událi," odmlčel se, ,,a aby mohli říct své poslední sbohem." dořekl tišeji. ,,nečekal jsem, že mezi nimi budeš i ty."

,,Takže přeci jen je to pravda." pravil druhý, načež mírně sklopil hlavu, pravděpodobně ignorující poslední vyřčenou větu předchozího projevu.

,,Nadále pochybuješ, i přesto, co vše jsi viděl?" zeptal se, v hlase zřejmé překvapení, stříbrovlasý. Naklonil hlavu napravo a trpělivě očekával odpověď, jež se mu ihned dostavila.

,,Ne, já jen," pokrčil obočí nad snahou přijít na správná slova, ,,prostě tomu všemu stále nemohu uvěřit." rozhodil rukama s tváří už uvolněnou.

,,Pořád slýchávám názory na to, že život je jako hra." promluvil, odbočující od tématu, alespoň to tak stříbrovlasému připadalo, ale dále ho naslouchal. ,,Když jsem se tak nad tím zamyslel, došel jsem k názoru, že v tom je hodně pravdy," přenesl svou váhu na levou nohu, zašmátral dlaní uvnitř svého horního dílu černé uniformy a vytáhl malou cigaretovou krabičku. Po otevření ji však znenadání vrátil zpět, když se v ní nenacházel patřící obsah. Dlouze si povzdechl a ruce položil v bok.

,,Když chceš začít hru, musíš nejprve přečíst její pravidla a ty následně pochopit. A tohle samé je v životě." přes rameno věnoval druhému krátký pohled a prsty si prohrábl své havraní vlasy. ,,Dokud nepochopíš o co jde, co jsi vůbec zač, co tu děláš a co je cílem tvé hry, tak ni-"

,,Tak nikdy nemůžeš naplno hrát," skočil mu do řeči, doplňující ho naslouchající a očima propaloval temeno hlavy černovlasého.

,,Jsem překvapený, že zrovna ty znáš tohle rčení, Gintoki." promlouvající se obrátil a pohlédl stříbrovlasému do očí.

,,Neznám, jen uvažuji," pokrčil ramenama, ,,ale z nějakého důvodu mi nedochází, proč jsi na naší konverzaci navázal tímhle," nadzvedl zvědavě obočí.

,,Konverzace je dobrá věc, když se chceme ujistit, že to, co říkáme, je správné," stál si za svém, ,,a proč zrovna to rčení? Hra? Život? Pravidla?" poslední slova hrubě zdůraznil a na tváři se mu objevil úsměv. Ale ne takový, jaký na svých rtech vždy uchovával. Gintoki z něj vyčetl tolik nepříjemných a negativních emocí. Sám si nebyl jistý, co přesně měl vyznačovat, ale jedno mu bylo jasné a to, že radost to rozhodně nebyla.

,,Možná proto, že mi tě pravidla jedné z nich vzala." V tom okamžiku mu bylo vše jasné. Na chvíli se zarazil, ale jeho ústa úsměv opětovala a ze kterého alespoň maličko radosti vyzařovalo. Možná to bylo kvůli tomu, že Hijikata ty slova pověděl bez rozmyšlení. Nebo že to vše myslel vážně.

Podíval se na své dlaně a pocítil znepokojení, když jeho zorničky skrze ně viděli. Zvedl hlavu a zrakem zabloudil na Hijikatu, jehož oči byly široce otevřené.

,,Co se to děje?" vyšlo z něj překvapeně, až vyděšeně a v mysli se mu začalo odehrávat několik vysvětlivých možností. Avšak Gintoki několik z těch možností vyvrátil.

,,Čím více sděluješ své pocity a emoce, které jsi mi dříve nestačil povědět, stejně velkými částmi se má duše vrací a můj duch ztrácí." I přesto, že věděl, co se děje, to že mu nezbývalo mnoho času a nezapomínal, že každá chvíle může být úplně ta poslední, kdy s ním promluví, se ozval krátký melodický smích.

,,Vidím, že se pomali blíží můj ča-"

,,Ty nejsi Gintoki," promluvil Hijikata a zakroutil hlavou.

,,Proč myslíš?" optal se ho klidným tónem Gintoki. Jakoby tu otázku očekával.

,,Gintoki by tak nikdy nemluvil," skleněné oči se mu více zakalily slanými slzami, které se do nich nahromadili, až ho to samotného překavapovalo. ,,ten bastard, do kterého jsem se zamiloval, by tohle nikdy neřekl," hlas se mu slabě třepal nad posledními slovy, jenž vyslovil. Když ale zahlédl, jak se Gintokiho postava začala více ztrácet, přiložil si dlaně k ústům a neprodleně litoval vyřčení oněch slov.

Podle Hijikatovy tváře a tělesného pocitu Gintoki věděl, co se odehrává. Hluboce se nadechl a pomalu k černovlasému vykročil.

,,Dříve jsem řekl, že mě cítí, vidí a slyší jen ti, co neměli příležitost si něco vyjasnit. Pravda je, že jsem z toho značnou část vynechal. S tebou je to jiné," palcem a ukazováčkem mu nevědomky, že to ve svém stavu dokáže, nadzvedl tvář, jenž měl sklopenou a svůj zrak ponořil do toho jeho, ,,nejen, že tu jsem kvůli tobě, ale také i kvůli sobě," dlaň přesunul k jeho líci natož ho s palcem jemně pohladil. Hijikatův výraz, plný otázek, se uvolnil.

,,Nemluvil bych tak, kdyby tohle nebyla má poslední možnost říct ti, že tě miluju, Toushiro Hijikato," když ty slova Hijikata zaslechl, z úst se mu vydral tichý vzlyk a tvář se mu máčela slzami. Obmotal své silné paže kolem Gintokova útlého pasu a hlavu zabořil do jeho průhledného ramene.

,,Já tebe přece taky, idiote." se zasmáním se na něj mezi vzlyky obořil. Gintoki ho jednou rukou objal kolem ramen a druhou přejížděl po vlasech. Cítil, jak se Hijikatovo chvějící tělo začíná uklidňovat, a tak se od něj málo vzdálil, aby mu viděl do tváře. Všechny pozůstávající slzy jemně setřel z jeho lící, načež ho slabě políbil na čelo.

,,Miluji tě," špitl a políbil ho na zavřená oční víčka, ,,miluji tě," náhle se jeho rty otřely o Hijikatův rudý nos, ,,tak strašně moc, tě miluji," tentokrát je spojil se rty černovlasého. Byl dlouhý, naléhavý, ale jemný a pro oba nádherný, až nezapomenutelný. Všechny emoce byly předávány. Radost, vášeň, ale i žal a smutek.

,,Miluji tě, miluji tě, miluji tě.." šeptal mezi dalšími polibky, kterými plenil Hijikatova ústa. Chytil jeho svěšené dlaně mezi své a propletl jejich prsty. Ještě chvíli se třel o černovláskové rty, než se naposledy odtrhl a přiložil své čelo na čelo druhého a jemně svůj nos otřel o ten jeho. Ani jeden nepromluvil, jen si užívali poslední chvíle ve své blízkosti vyměňováním krátkých pohledů, tisknoucí svá těla blíže k sobě.

,,Oh!" křikl náhle Gintoki, až Hijikata leknutím nadskočil, ,,to mi připomíná, že jsem si chtěl přečíst novou speciální edici JUMPu!" a zabořil svůj malíček do pravé nosní dírky.

Hijikata jen zavrčel a podrážděně Gintokiho bouchl do hrudi.

,,Proč se v takové situaci musíš chovat jako blb?" obořil se na něj.

,,Jen chci aby jsi si mě pamatoval takového jaký jsem." pověděl a vtiskl mu poslední dva polibky na zrudlé tváře.

,,Sbohem Gintoki," řekl těžce Hijikata ona slova, kterých se nejvíce obával, že naskytnou, ale zněl překvapivě vyrovnaně. Ale Gintoki věděl, že to není pravda.

,,Nečekal jsem, že budeš první, kdo to řekne," pravil mizící, v hlase trocha překvapení, ale z hrdla se mu vydral tichý smích.

,,To já taky ne," usmál se a sledoval, jak se Gintokova silueta ztrácí, stále objímána jeho pažemi. ,,Jen jsem neměl tušení, že mě v mé náručí opustíš dvakrát."

A tak, jako když se rozplyne dlouhý sen, zmizel i stříbrovlasý mladík, zanechávající za sebou svou druhou polovinu, v jarní zahradě, která se zdála být tak chladná.

............................................................................

chci vám velmi poděkovat za přečtení této failfikce. omlouvám se za chyby a doufám, že se alespoň trošku líbila; můžete hlasovat v anketě níže. a pokud ji nechápete, nevadí. jsem na tom stejně. :D

btw. co se týče hijikatova jména, někde je napsáno jako 'toshiro', někde jako 'toushirou', tak jsem se naštvala a vybrala variantu 'toushiro'. stejně je zde napsáno jen jednou.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

líbí se ti oneshot 'goodbye.' ?

ano 93.3% (14)
ne 6.7% (1)

Comments

1 Kurama-chan Kurama-chan | 23. june 2016 at 21:14 | React

To ti neodpustím!!! Ty jsi zabila Gin-chana. Mého Gintokiho :'(. Co jsi to za člověka??!!
Teď k povídce :-D Boží. Já osobně zbožňuju tenhle pár. Takže dík za překlad ;-)

2 karolina, the author karolina, the author | Web | 23. june 2016 at 22:25 | React

[1]: věř mi, pro mě samotnou také bylo těžké, zabít mou nejoblíbenější postavu T.T jsem člověk obecný ^o^
děkuju moc, jsem ráda, že se ti líbila ^0^ u mě je to stejné.. jaký překlad myslíš? ^^

3 Majo Majo | Web | 26. june 2016 at 15:28 | React

Jéé to bylo pěkné, i když musím přiznat, že jsem to moc nechápala :D :3 ale stejně to bylo krásné, hlavně to rozloučení :) škoda že tohle anime neznám :)
jinak to tady máš moc pěkný :3

4 karolina karolina | Web | 26. june 2016 at 15:33 | React

[3]: děkuju moc, jsem ráda, že se líbila :) to nevadí, já úpřímně taky někdy nechápu své povídky, musím to napravit :D
anime je skvělé a vtipné :) kdyby jsi chtěla, tak se na něj rozhodně podívej! :D :)
a děkuji ještě jednou :) <3

5 Ellonnie Ellonnie | 31. august 2016 at 16:58 | React

Tohle bylo tak... dokonalé. :3 strašně se mi líbí ten nápad, ale zabít Gintokiho? :(
Vážně povedené, miluju tenhle pár. :3

6 karolina. karolina. | Web | 7. september 2016 at 17:55 | React

[5]: děkuji moc! jsem ráda, že se ti to líbilo. prvně jsem přemýšlela koho z těch dvou zabít, ale nakonec jsem se rozhodla pro Gintokiho, tak se omlouvám :D .. děkuji ještě jednou, ano já také! ^^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement