.

gratsu fanfic. {gray fullbuster; natsu dragneel} | oneshot for me

14. july 2016 at 21:03 | karolina

title; název | fanfikce nemá název.
fandom; fandom | anime; fairy tail
genres; žánry | cute lovestory
main characters; hlavní postavy | gray fullbuster, natsu dragneel
side characters; vedlejší postavy | erza a další zmiňovaní
main pairing; hlavní pár | gratsu; gray fullbuster & natsu dragneel
type; typ | oneshot for me [jednorázovka pro mě]
word count; počet slov | 2238
fanfic's author; autor fanfikce | RossaLie - pro upřesnění mé přezdívky rikku; tuhle přezdívku jsem měla na blogu, který jsem vlastnila tak před čtyřmi lety. jako vášnivý pisálek a čtenář jsem byla taky obrovský shipper pairingu Gratsu (což jsem stále) a tak jsem slečnu požádala o povídku a vzniklo z toho tady tohle úžasné sladké dílo. ještě jednou ti moc děkuji a i po těch skoro čtyřech letech je stále úžasná.


Natsu:
Dneska je fakt den Blbec. Chci jít na misi s Lucy. Abych se zabavil případně abychom dostali nějaké peníze na její nájem. Ale nic, protože Lucy onemocněla. Tak jsem šel do cechu - byl tam Laxus. Jako vždycky jsem ho náruživě vyzval a jako vždycky jsem dostal perfektně přes držku. Šli jsme se v podvečer s Lisannou podívat na naše obvyklé místo a západ slunce, což díky bohu dopadlo dobře, alespoň něco. Ne, že bych byl extra unavený, ale šel jsem směr ubytovna, abych se natáhl popřípadě něco snědl. No něco, podle mého apetitu bych zase vyžral celou lednici. Přijdu před ubytovnu a málem mě trefí šlak. Celá levá polovina je rozbitá na sračku a oddělená od pravé strany. Vidím Elfmana, jak stojí a kouká a tak za ním přijdu. "Co se stalo?" zvednu hlavu abych na něj viděl. Je vyšší - no co, je taky starší.
"Gerrard snědl Erze dort." prohodí Elfman a mě se rozcuká koutek.
"Huh?" vydám ze sebe nechápavě.
"No, ona si nebyla přesně jistá, ve kterém pokoji bydlí, ale věděla v které půlce to je. Lítali kolem automaty, auta, popelnice a náklaďák. Nic šílenějšího jsem neviděl. Erza se chovala jako pravý muž!" zaculí se a u koutku jeho úst postřehnu hvězdičku. S kapičkou u hlavy se zadívám do země.
"A kde teď budou spát všichni, co mají pokoj - no teda spíš už ho nemají?" povytáhnu tázavě obočí. Mám hlad a chci si lehnout. To budu spát pod širákem? Možná bych mohl k Lucy, ale ta je nemocná a nechci to chytit. Ale ona by mě beztak vykopala hned, co bych k ní vešel oknem.
"Budou muset někde přespávat než se to opraví. Akorát už nikdo neřeší kde." pokrčí Elfman rameny. Pokynutím hlavy a rozloučením sleduji jeho kroky mizící někde ve tmě. Kousek opodál už na něj mává Evergreen, že u sebe doma má místa habaděj a vezme ho pod svá ochranná křídla než se to vyřeší. Povzdychnu si. A co já? Když se nad tím tak zamyslím. Gray má pokoj v té půlce, která ještě stojí. Že bych se nakvartýroval k němu? Nevím, jestli je to zrovna nejlepší nápad, ale ochladilo se a já nechci skončit jako Lucy s chřipkou v posteli. S povzdechem se vydám ke vchodu stojící půlky ubytovny. Jen ať mě nevykope ven, to by mi tak chybělo. Začnu se modlit, aby měl dneska dobrosrdečnou náladu.

Gray:
V té televizi hrají takové hovadiny, že se na to ani nedá koukat. Když opomenu ten randál a chaos, co tu byl před chvílí - to byla alespoň podívaná. Ale ty programy v televizi? Dojdu do kuchyně, abych si udělal kávu a něco dobrého. Natáhnu se pro dózu s kávou, když v tom mě vyruší zvonek. Kdo po mě může ještě dneska něco chtít? Erze jsem dort nesnědl, mrazák jsem dneska pomohl opravit a zmrazil ho...zapomněl jsem snad ještě na něco? Šouravými kroky dojdu až ke dveřím. Po otevření dveří mi div huba nespadne až k zemi. Přede mnou stojí Natsu s tak nějak, jak bych to řekl, milým výrazem ve tváři? Což u něj neznám, teda pokud jde o mě.
"Konbanwa." pozdraví mě mile a zvedne ke mně svůj pohled. Ztuhnu úžasem. Nevěděl jsem, že i on zvládá tenhle milý přístup, uhn. Odpovím mu stejným způsobem a snažím se být stejně milý, abych nevyprovokoval nějakou z našich obvyklých bitek. Dneska už mám celého světa plné zuby a chci jen klidně dýchat. "Asi víš proč tu jsem." poškrábe se s nevinným výrazem ukazováčkem na tváři.
"To opravdu netuším." zavrtím hlavou. Ty, Natsu, takový magor a mistr v překvapení. Opravdu si myslíš, že bych ti dovedl číst myšlenky. Počkat. Ani je nechci číst!
"Chtěl bych tě poprosit o azyl." prohlédne si mě. A já po chvíli pochopím, že jsem vlastně jen v trenýrkách ostatně jako vždycky. Děkuji bohu, že nejsem úplně nahý. Ale to by mě asi nežádal o ubytování.
"Jasně, pojď dovnitř." pokynu hlavou a ustoupím ze dveří, aby mohl projít. "Není to tu nic moc, ale snad to nevadí." prohodím mimoděk.

Natsu:
Nečekal jsem, že svolí tak lehce. Čekal jsem něco jako: 'Ty vyhořelá palice chceš bydlet u mě? U Bosse Graye Fullbastera? Muhahaha!' Ale díky bohu za to. Dneska už mám sílu jen na jídlo a spánek. Když se tak rozhlížím, Gray má docela dobrý vkus pokud jde o nábytek a systém uložení věcí. Typickej nepořádek přehlížím, protože ten je u každýho v pokoji. Ehm, teda kromě Lucy, ale to je jinej případ, protože ona je puntičkářka, i když to nechce přiznat.
"Máš hlad?" optá se mě a já přikývnu.
"Jako vlk." zasměju se. Znervózním. Brutálně brutálním způsobem. Když tak přemýšlím, jako vážně přemýšlím - umím to jsem šikulka, tak jsem si něco uvědomil. Kromě rivalských bitek a opravdových bojů, kde jsme se povzbuzovali případně mlátili navzájem...jsme se ještě nikdy s Grayem nebavili jen tak jako kamarádi. Uvědomuji si, že o něm vlastně nic nevím, teda skoro. Kdybych měl vyjmenovat jeho oblíbené jídlo, pití, barvu, roční období apod., tak bych byl hodně v ******. My víme, kde. "Chceš nějak pomoct?" nabídnu se mile. Přece jen jsem sem jen tak vlezl, tak bych mohl být alespoň trošku milý a pomáhat.
"V pohodě. Můžeš si zatím sednou ke stolu." začne něco ohřívat v troubě a na sporáku. "Vařil jsem to ráno, snad to nevadí. Na další vaření už dneska nemám sílu." podívá se mým směrem omluvně.
"Sním cokoliv, arigato, Gray." usměji se.
"Budeš si hledat nějaký nový azyl anebo budeš tady, dokud to nespraví." pokládá přede mně zapečené těstoviny a jeden talíř se stejným obsahem dá naproti mně.
"Vadím ti tu moc?" nevědomky se přikrčím a potom se za to začnu proklínat. Cítím se jako nějakej malej kluk. Vůbec nevím, proč se cítím tak nesvůj. Možná za to může jeho přítomnost anebo jsem úplný debil.

Gray:
Kdybych řekl, že mě nepřekvapuje Natsuovo chování, tak bych byl pokrytecký lhář.
"Jasně, že nevadí. Ptám se proto, abych věděl, jestli mám nakupovat víc jídla." zakývám hlavou a pokusím se o úsměv. Cítím se divně...tak nějak - nesvůj.
"Schytal to alespoň Gerrard pořádně?" spolkne sousto a upře na mě svůj pohled. Ušklíbnu se.
"Ani nevím, myslím, že se někam sklidil." zasměju se.
"Mám pocit, že to dělá schválně, aby se jí potom mohl omlouvat." zašklebí se Natsu a mě nezbývá nic jiného než souhlasit.
"Ti dva jsou pro sebe prostě stvoření." prohodím a dám si poslední sousto těstovin do pusy. "Když nad tím tak přemýšlím." vysoukám za sebe, i když jsem to ještě nedomyslel - nebo spíš jsem na tohle ještě vůbec nemyslel. "Mám jen jednu postel." dodám pro upřesnění. Obvykle mívá normální člověk i gauč, ale já jsem zvyklí se dívat na televizi z postele. Ať už na ní sedím nebo ležím. Většinu času jsem v cechu a tady jenom jím a spím, takže mě nikdy nenapadlo, abych za něco takového utrácel peníze. Natsu sebou viditelně škubne, čehož si všimnu. Nejsem slepý.
"Můžu spát na zemi." nahodí a já sebou cuknu. Vypadám snad jako typ člověka, který by ho nechal spát na zemi?
"Ie, já budu spát na zemi. Ty jsi tu host." zakývám vážně hlavou a uculím se.
"To sotva. Já se sem přivtěřil, takže zem je moje." odsekne mi. Potvůrka.
"Nemůžu tě nechat spát na zemi." ošiju se. Nejsem zase takový sadista! Navíc by na té zemi umrzl, protože tu moc netopím. No co, mám rád zimu, tak na co si tu budu topit.
"Ale já taky nechci, aby si spal na zemi." zakroutí hlavou. Proč si začínám myslet, že je roztomilý, i když se snažím zuby nehty vyhnout tomu, že bych na něj myslel?
"Tak to budeme muset spát společně, když ani jeden nechce na zem." řeknu rázně a až po pár vteřinách si uvědomím, co jsem to vlastně řekl. Díky bohu, Natsu na mě nekouká jako na imbecila nebo úchyla a tak můžu v klidu vydechnout. Oba zkonstatujeme únavu a po sprše zalezeme do postele. Já na kraji a Natsu u zdi. Peřinu mám taky jednu, ale Natsu nevypadá, že by ho to nějak štvalo, alespoň myslím.

Natsu:
A to jsem si myslel, že nervóznější už být nemůžu. Snažím se vypadat klidně, jak to jen jde, ale je mi příšerná zima, že div nedrkotám zubama. "Máš tu krb?" vypustím ze sebe nakonec. Jsem tak hrozný idiot. Je ke mně otočený zády, ale otočí se, když vypustím onou větu z úst.
"Je ti zima?" optá se a sedne si. Ne, chci vyhlížet Santu, kterej do domu leze krbem. Držím se, abych neprotočil oči a tak jen přikývnu. "Ksu...nemám tu krb." zadívá se na mě provinile. Blázen? Jak to dělá v zimě, když je zima jako na Antarktidě? A jo vlastně, pardon. Už vím. Používá ledovou magii, takže mu to nevadí. Jsem ještě větší idiot než před chvílí. "Sakra...nemám tu ani druhou deku." zakleje a zadívá se na mě ještě provinileji. Cuknu sebou a zahrabu se pod peřinu až po čelo. Chtě nechtě se červenám jako rajče a nechci aby to ani za boha viděl. "Tak to už máme jenom jednu možnost." vidím jak dlouze zavře oči a potom je otevře. Přisune se až úplně ke mně a obmotá své paže kolem mého promrzlého těla. Nevím co mám dělat. Mám něco říct? Jsem idiot na druhou, možná dokonce na třetí nebo na čtvrtou. Nezmůžu se na nic jiného než abych se čelem opřel o jeho hruď a zavřel oči.
"Oyasumi." kváknu co nejtišeji dokážu. Slyším jak se usměje.
"Oyasumi." přitiskne mě k sobě ještě více a sám zavře oči. Nikdy jsem nad tímhle přemýšlel...no teda...možná občas. Ale proč se mi tohle tak šíleně líbí? Jsem mu tak blízko, že mě jeho vůně přímo opíjí a já se bráním zavrnění jako kočka. Už je to nějakou dobu, co jsem si myslel, že je za naším kamarádstvím něco víc, alespoň z mé strany. Jenže poslední dobou byl ve Fairy Tail takový chaos, že jediné, na co jsem se zmohl bylo s Grayem neustále soupeřit. Zamilovat se do rivala. Demence nebo osud?

Gray:
Pod okny slyším dupavé kroky Erzy a omluvná slůvka Gerrarda. Ačkoliv je můj byt v 7. patře, tak to slyším tak zřetelně jako by byli hned pod okny. Není divu, že otevřu oči vzbuzený a vytočený, že mě vzbudili. Protřu si oči a ztuhnu. Natsu je ke mně přitulený a hlavu má položenou na mojí hrudi. Sladce si odchrupuje a - krásně hřeje. Musím se pro sebe pousmát. Několikrát jsem přemýšlel o tom, že by mi tohle horlivé stvoření bylo tahle blízko, ale realizovat jsem se to neodvážil. Asi půjdu Gerrardovi a Erze něco koupit za to, že zničili jeho půlku ubytovny a on bude teď u mě. Ale musím se držet. Hned, co Natsu otevře oči a zahlédne jak láskyplně mě objímá a jak si to nechávám zasněně líbit, tak sebou cukne. Přetáhne si peřinu přes hlavu a myslí si, že jsem si nevšiml jeho začervenání.
"Ohayo." přejdu jeho reakci s úsměvem a odhrnu ze sebe tu malou část peřiny, která mi zbyla. Byl jsem celý horký. Možná za to může Natsu anebo mě opravdu tak moc rozpaluje, i když se snažím odolávat.
"O-Ohayo." vykoktá a až po pár minutách stáhne ze své hlavy peřinu. Zastaví se na mě pohledem a potom svýma očima uhne.
"Dáš si něco k snídani?" zaculím se sám pro sebe. Zdá se mi to anebo je nervózní? Už od večera se mi zdá plachý, což je na něj opravdu více než nezvyklé. Natsu se mým uculením nenechal zviklat a ušklíbl se.
"Jistě." zakývá hlavou a vrátí se mu jeho obvyklý úsměv. Nebo že bych se spletl? "Ale tentokrát ti pomůžu s přípravou. Udělám alespoň kafe." nedá se a dojde ke kuchyňské lince. Musím se pousmát. On ví, jak to udělat, aby bylo po jeho.

Natsu:
Cha cha. Přece ho nenechám, aby mě tu obskakoval jako princezničku. I když, možná jsem mu měl říct, že jsem v životě nepřipravoval kafe, protože ho většinou nepiju, pokud mi ho někdo osobně neudělá. Ale budu improvizovat. Maximálně to vyplivne a nadá mi do debilů, ale co, na to už jsem zvyklý. Ze skříňky nad sebou vytáhnu dva hrnky. Pečlivě je prohlédnu. Měli by být na horkou vodu, takže bych nemusel nic zničit. Cha cha podruhé. Voda v konvici je už skoro ohřátá a tak se koukám kolem sebe. Jak vlastně vypadá ten obal, ve kterém najdu kávu? Dřív, než se stihnu zeptat, cítím Graye natlačeného na mích zádech. Rukama se opře o linku v místě, kde mám boky a nahne se přes mě pro nějakou dózu. Aha, tak tady byla, mrška. Dózu postaví přede mně, ale stále je opřený o moje záda. Řekl bych něco, ale v hlavě mám absolutně vymeteno a nevím, která bije. Moje srdce se chystá zlehka vyskočit z mé hrudi a já jsem jako paralyzovaný. Což Gray vycítí a rukou mi přejede po odhaleném břiše. Nebyl jsem na tohle připravený a chytnu se za ústa, když mi z nich vyjde sladký sten. Gray to přejde mlčením a já slyším, jak se pousměje. Svými rty mě šimrá po šíji a přejíždí nimi přes odhalená ramena.
"Nevadí ti to?" zašeptá mi sladce do ucha až sebou touhou škubnu.
"Kdyby vadilo, tak tě zmlátím." přivřu oči a přikrčím se. Jsem tak rád, že jsem k němu zády a on nevidí můj rudý obličej. Oprava. Neviděl můj rudý obličej do doby, než si mě k sobě otočil čelem. Chytí mě za boky a posadí na linku.
"Teď jsi jen můj, Natsu." pošeptá mi do ucha a hravě do něj kousne.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

líbí se ti pro mě fanfikce od rossalie?

ano 85.7% (6)
ne 14.3% (1)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement